5 zajímavostí o salátech, které jste možná nevěděli

1.    Termín „salát“ pochází z latinského slova pro sůl, tedy „sal“. V období starého Říma byly saláty většinou pokrmy ze syrové osolené zeleniny vydatně zalité olivovým olejem a octovým dresinkem. Francouzi pak později začali používat slovo „salade“, z nějž pak vznikly varianty v mnoha dalších jazycích světa.
 
2.    Kdo by si myslel, že z řecko-římské éry pochází také světově oblíbený Caesar salát, utnul by se o nějakých 2000 let, jde o kulinářskou modernu. Na svědomí ho má italský restauratér působící v Mexiku Cesare Cardiny, který údajně o jednom rušném víkendu roku 1924 jednoduše vytvořil salát z toho, co mu zbylo ve vyjedené kuchyni. „Dejte vše na stůl a udělejte si z tvorby salátu ceremonii!“, řekl prý tehdy svým hostům. Verzí příběhu je sice více, tato je ale nejvíce romantická.
 
3.    Jeden z prvních zaznamenaných receptů na salát obsahuje nejstarší britská kuchařka The Forme of Cury (napsaná ve 13. století). Šlo o pokrm složený ze salátových listů s pórkem a špenátem, dochucený česnekem a bylinkami, zdobený jedlými květy. Naše Magdalena Dobromila Rettigová o pět století později pak sepisovala recepty i na sladké saláty, jako třeba mix žemlí a ovoce. To pro většinu z nás asi moc do koncepce salátů nezapadá, jde ale o krásnou ukázku jejich variability.
 
4.    Opravdu slavnou se však stala jiná variace na sladko, a to proslulý salát Waldorf. I když jej máme většinou spojený s vlašskými ořechy, překvapivě nebyly součástí zcela původního receptu. Ten sestavil v devadesátých letech 19. století Oscar Tschirky a pojmenoval jej podle newyorského hotelu Waldorf Astoria, kde pracoval. Na seznamu původních přísad figuroval celer, jablka a majonéza, a právě vlašské ořechy přibyly až asi o 30 let později. Tschirky je také autorem receptu na vejce Benedikt, tedy skutečný kuchařský mág.
 
5.    Ve světě se zažila anglická fráze „salad days“, která znamená ve volném překladu „čas mladické nezkušenosti“. Odkazuje na období, kterým si projde v mládí každý, kdy se jako zelenáč učí z vlastních chyb. Poprvé byl tento termín použit v Shakespearově díle Antonius a Kleopatra z roku 1606.