Chmel v kuchyni

Chmel otáčivý, latinským jménem Humulus lupulus, znají hlavně příznivci zlatého moku. Obsahuje totiž Lublin, který dodává pivu jeho příjemně nahořklou chuť a aroma a zvyšuje jeho trvanlivost. Ale mladé výhonky chmelu lze úspěšně používat i kuchyni, např. ve Francii najdeme zmínku o jeho používání už v 8. století n. l.

Chmel otáčivý najdeme nejčastěji na vlhčích místech podél potoků, v pobřežních houštinách a v lužních lesích. Je to dvoudomá rostlina, ale z našeho prostředí známe především rostliny samičí, které se pěstují na chmelnici.

Mladé výhonky chmele obsahují mnoho pro lidský organismus důležitých látek: Jsou to především vitamíny skupiny B a minerální látky. Dále také hořčiny, pryskyřice a silice, které působí jako sedativa a povzbuzují chuť k jídlu, čehož se hojně využívalo v lidovém léčitelství.

Použití chmele v kuchyni je opravdu široké. Například ve Francii pojídají jeho výhonky spolu s pepřem solí, octem a olejem jako lehký salát. Mladé výhonky, které ještě neprorostly na světlo, se upravují jako chřest (mimochodem i velmi podobně vypadají). Před přípravou je stačí dobře omýt (nemusí se loupat) a pak jen oblanšírovat nebo použít např. při přípravě omelety.

Výborný vývar dostanete, pokud hrst chmelových výhonků povaříte v 1 litru vody po dobu 40 minut. Chmelové výhonky můžete použít také jako zavářku do polévky: stačí je pokrájet na kolečka a krátce osmažit na másle. Chmel můžete jíst dokonce i jen tak; syrový. A pokud si na žádnou z těchto variant netroufáte, nebo nemáte v okolí žádnou opuštěnou chmelnici či potok, zajděte si do obchodu pro pivo a povzbuďte tak chutě svých strávníků při nedělním obědě.

Notburga
ChytráŽena.cz