Dá se jíst něco, co na nás kouká nebo sebou ještě mrská?

Je to snad dětinské, ale já to jíst nějak nemohu. I když už zde u Středozemního moře žijeme s pejskem 5 roků, ještě jsem těm mořským plodům a různým rybám, rybičkám, chobotnicím a chobotničkám, rakům a krevetám - nepřišla na chuť.

Ne že by mi nechutnaly, pokud bych je mohla jíst se zavázanýma očima a vůbec nevěděla o co jde, jistě by to byly lahodné pokrmy, ale tak? V každém supermarketu na konci velké místnosti bývají pulty s těmito plody moře a rybami, které sladce spí či jen odpočívají na ledové tříšti a nějak blbě koukají. Já jen zpovzdálí pozoruji seňority, jak si vybírají a nakupují. Ač má Španělsko hodně dlouhé pobřeží u Středozemního moře, přesto jsou tyto produkty na můj vkus dosti drahé, i když jsou naprosto čerstvé, nejsou zmrazené, pouze chlazené.

Zatím jsem neukořistila mnoho záběrů, protože mi v jednom, nejbližším supermarketu, prodávající seňor focení kategoricky zakázal a oháněl se tím, že si to CHÉF /šéf/ nepřeje. Snažila jsem se ještě něco ofotit, ukrytá za zbožím jednoho regálu, což při mé „trojrozměrné postavě“ byl výkon opravdu nadlidský. Ještě jsem objevila několik fotografií na loňských albech, ovšem nevidím nikde šikovnou chobotnici nebo pořádného raka - to ještě musím dohnat, snad ve všech obchodech nejsou tak úzkostliví? Mně dokonce vadí - a to hodně - když v jednom irském supermarketu koupím obrovské kuře /bývají ta kuřata krmená kukuřicí a ještě v pubertálním věku dosahuji 3 - 4 kg a mají skvělou chuť, i pejsek se ještě dlouho olizuje/, ovšem kromě těla ještě mají i hlavu s očima, zobákem a hřebínkem a taky blbě koukají.

Pokud jsem u pultu sama, poprosím prodávající o naporcování, protože doma v malém prostoru s tupými noži je to strašná dřina. Seňora pak tu hlavu odhazuje do kbelíku, jen jednou jsem přivezla domů kuře celé, protože za mnou bylo pár lidí a prodávající byl pro mne neznámý chlap, neměla jsem odvahu zdržovat. No a ta hlava se strnulýma očima mne tak dojala, že jsem poklesla v kolenou, vrazila zvíře do ledničky a nechala všechno až na MANANA. Pak jsem sice po rozporcování uvařila ve velkém hrnci i tu hlavu, ale ani pejsek nebyl nadšen, uchopil ji do zubů a běžel si ji zahrabat na protější kopeček, zřejmě pro případ nouze. U králíka bývá taky hlava, ale tu on už zbaštil, taky se mi to „ekluje“. A vzhledem k tomu, že ti králíci u nás v obchodech jsou spíše anorektičtí a kilo stojí více nežli kuře či krůta, ač prý je to velmi zdravé maso pro dříve narozené, už je nekupuji. I po pomalém upečení s přidáním zeleniny a slaniny pro mne vždy zůstalo jen pár cm čtverečních masíčka, které vypadalo sympaticky a dokonce i chutnalo a zbytek měl hafánek a tomu jsem to vlastně mohla nabídnout i nepečené, pouze uvařené, vždyť ti králíci jsou většinou samá kost a kůže.

 A co se týče rybiček, vylovených z akvária a polykaných ještě v pohybu, jako se to údajně děje v Japonsku a host nemůže odmítnout, protože by hostitele velmi urazil - tak to bych už nemohla vůbec. Nakonec jaký v tom může být požitek z jídla, když ho necháme vklouznout do jícnu bez rozkousání a vychutnání? Mně ale nelezly do krku ani malí šneci kdysi na večeři s ochutnávkou mořských plodů na Krétě, ten milimetr čtvereční masa nebyl špatný, ale mělo to klouby a ta představa, jak leze a leze a já ho pak sežeru - brrrr. Zřejmě se raději stanu na stará kolena vegetariánem a kuřata a králíky budu kupovat na neděli jen pro pejska /nj. ale když ta drůbeží šunka je tááák dobrá!/.

P.S. - Ty visící kusy jsou specialitou Španělska, uzené šunkové kýty, syn si v červenci tu menší odvezl domů a ukrajoval až do Vánoc, prý to bylo velmi dobré /ovšem oproti loňsku už taky zdražily, malá z 22 na 24 euro, ty velké dle váhy stojí až kolem 80 euro = 2 tisíce korun, což je částka nemalá/.