Jak udělat z domácí kávy gurmánský rituál

Káva byla pro lidstvo objevena poměrně nedávno. V Arábii se pila již v prvním tisíciletí po Kristu, ale do Evropy se dostala díky benátským kupcům až v 15. století. V Čechách začaly kafírny – tak se tehdejší kavárny nazývaly – rozrůstat v 18. století, ale největší rozmach v českých zemích zaznamenaly koncem 19. a začátkem 20. století, kdy se staly centry společenského, kulturního i politického života.

V povědomí lidí dodnes znějí názvy Unionka, Arco, Slavia, Café Louvre, Montmartre, Nizza, Juliš jako synonymum kavárenského života. Některé kavárny fungují dodnes, jiné vzaly za své během války nebo poválečného budování rovnostářské společnosti. Dalo by se říci, že každý národ na světě má svá specifika v oblasti přípravy a pití kávy. Zveme vás na cestu mulitkulturním světem.

Pití kávy v Itálii

Zuzana Michalová na italské univerzitě strávila jeden rok. O Italech a kávě říká: „Když jsem přijela studovat do Itálie, všimla jsem si, že káva je všude. Pro Itala nový den nezačal, dokud si nedal svou dávku ranní kávy. Základem domácí přípravy kávy je vlastnit dobrý kávovar. Jedná se o kovovou nádobu ve tvaru přesýpacích hodin – u nás známý pod označením mokka konvička. Do spodní nádobky se nalije voda, do prostřední části, která připomíná trychtýř se sítkem, se nasype čerstvě mletá káva, a na to vše našroubujeme vrchní část.

Konvička se dá na mírný plamen, a když se voda začne vařit, přepaří se do vrchní části nádoby. Po ránu si takto připravené espresso nalijí Italové do většího šálku a doplní mlékem. Do toho pak namáčejí sušenky, čímž je snídaně završena (našinec si na takovou snídani zvyká jen těžko). Hodně Italů si ale kávu doma nedá. Naopak běžným rituálem je zastavit se v jednom z nesčetných „barů“ po cestě do práce. Nepředstavujme si ale bar v našem pojetí. Italský bar je něco mezi kavárnou a cukrárnou.

Většina Italů chodí každý den do stejného baru, kde se znají jak s obsluhou, tak s ostatními návštěvníky. Ranní espresso se pije z malinkých šálků a přímo u baru na stojáka. U baru prohodí pár slov s baristou, očima slétnou noviny a pokud mají hlad, dají si ke kávě jednu briošku. Musím říct, že jsem si tuto kulturu rychle osvojila a po pár měsících jsem i já chodila do baru, dala si cappuccino, briošku s krémem a sledovala, jak se Italové a celé město probouzí do nového dne.“

Pití kávy v Argentině

Jakub Mokroš, který se nedávno vrátil z tříměsíčního pobytu v Argentině, říká: „Argentinci jsou svými kořeny podobní nám Evropanům. Hodně z nich má své předky v Itálii, Německu nebo Španělsku. Před druhou světovou válkou tam utekly desetisíce evropských Židů a shodou prapodivných okolností po válce v Argentině našli anonymitu zase němečtí nacističtí pohlaváři. Multikultrnost národa se odráží i ve způsobu přípravy kávy.

Nejrozšířenjěší je italské espresso, které na rozdíl od Italů Argentinci do sebe nekopají jako panáky, ale vychutnávají si cafe con leche, čili kávu s mlékem. Cukr je v kávě považovaný za samozřejmost. Jihoamerický styl života je oproti našemu mírně posunutý a doma se káva pije málokdy. Avšak o to více je v Buenos Aires kaváren. Ty otevírají své dveře nejdříve kolem osmé ráno a bývá docela kumšt sehnat místo u stolku k sezení.

Snídaně není hlavním jídlem dne, Argentincům často stačí káva s mlékem cestou do práce a tzv. medialunas, což jsou malé křupavé croissanty posypané cukrem, který pečením zkaramelizuje. K dobrému zvyku pánské části kavárny patří četba novin El Clarín, u dámské zase přivedení souputnice, se kterou je možné probrat události nadcházejícího dne. Po ránu jsem do kaváren rád chodil, téměř na mě dýchala atmosféra českých prvorepublikových filmů.“

Pití kávy v USA

Generace 50. a 60. let se snažila ze všech sil chovat jinak než jejich rodiče. To se promítlo také do jejich nechuti ke kávě, a proto v šedesátých letech 20. století nastal prudký pokles v její spotřebě. Tento trend se podařil zvrátit až řetězcům nabízejícím kávu do papírového kelímku s platovým víčkem. Uspěchaní newyorští manažeři si tak konečně mohli vychutnat kávu i cestou do práce. Kultura pití kávy nyní v USA většinou znamená kulturu samoobslužných kaváren, kde kávu dostanete dle výběru – ale téměř vždy se bude jednat o espresso naředěné horkou vodou nebo mlékem s hustou mléčnou pěnou. To vše prakticky zabalené jako „take away.“

Pití kávy v Česku

Turek. Pro některé z nás výraz hodný poslání do pekel, pro jiné zase zavání vzpomínkou na dědu či tátu a jeho nedělní ranní kafe... Jak se turek dostal do českých kuchyní? V období meziválečném se kavárnám dařilo a lidé si na kávu velmi rychle zvykli. Bohužel za 2. světové války a po válce byly pražírny znárodněny a mnohé kavárny zanikly. Kvalitních káv byl nedostatek a mimo dosah domácností byly i kávovary. Zřejmě zde můžeme hledat původ českého turka, ze kterého se stal nejpoužívanjší a nejrychlejší český způsob přípravy kávy. Do hrnku nasypeme dle oka a chuti jakoukoli mletou kávu, kterou zalijeme vodou těsně pod bodem varu. Slabší nátury mohou přidat cukr.

V dnešní době je ale tato tradiční a specifická metoda přípravy kávy vytlačována ve prospěch italských typů kávy espresso a capuccino. Rozličné přístroje vyrábějící kávu jsou čím dál tím dostupnější i pro běžné domácí použití. V menších kavárnách se dostávají do popředí již téměř zapomenuté klasické způsoby přípravy kávy jako je vacuum pot, který svými baňkami připomíná alchymistickou laboratoř nebo french press, který nevyužívá papírových filtrů a tak nebrání přechodu aromatických olejů do kávy.

Zdroj: NESCAFÉ Dolce Gusto.cz

Vendi V.
ChytráŽena.cz