Základ řeckého jogurtu je stejný, jako u kteréhokoliv jiného - jsou to mléko a jogurtová kultura. Stejné jsou i první kroky výroby, kdy se mléko naočkuje a nechá zkysat, čímž vzniká zahuštěná jogurtová hmota. Řeckou specialitou jsou jogurty straggisto, ze kterých se po kysání odkapáním odstraňuje syrovátka, čímž se jogurt zahustí a také se v něm výrazně zvýší podíl bílkovin. Právě jogurtem straggisto se inspirovali mlékaři i v jiných zemích.
V České republice se mu od začátku července 2017 říká řecký jogurt a důležitý je pro něj minimálně 5,6% podíl bílkovin, kterého se dosahuje odebráním syrovátky. Podobný, ale technologií výroby trochu odlišný, je jogurt řeckého typu. I ten musí od července 2017 mít 5,6% podíl bílkoviny, ale cestou k němu není odstranění syrovátky, ale přídavek koncentrátu mléčných bílkovin. O obsahu bílkovin ve výrobku se můžete dočíst na obalu, je to jedna z povinně uváděných výživových hodnot.

Další doporučení pro výběr pak lze stáhnout na všechny druhy mléčných kysaných výrobků. Určitě se vyplatí kontrolovat datum spotřeby a rozhodně nekupujte výrobek, u kterého je datum nečitelné nebo chybí úplně. Pro zákazníka je výhodnější kupovat zboží, které má ještě před sebou co nejdelší „život“, ale kvalita jogurtu by měl být bezvadná i poslední den doby použitelnosti, včetně minimálního počtu bakterií jogurtové kultury.
Na zkažený jogurt byste při nákupu narazit neměli. Pro jistotu však zkontrolujte, zda není obal nafouklý, což může špatnou kondici výrobku prozradit. Ne všechny vady se však projevují tímto způsobem, proto raději ještě po otevření zkontrolujte, zda se na povrchu jogurtu neobjevuje plíseň. Pokud byste na ni v kelímku narazili, určitě jogurt nekonzumujte.
Zdroj: dTest