Kakao - božský nápoj starých Mayů

Ke zdravému mlsání nepatří jen ovoce, cereálie, med a mléčné výrobky. Můžete si ho zpestřit i konzumací kvalitního kakaa či produktů z něj vyrobených. Tento chutný, tmavohnědý prášek má široké využití při přípravě sladkých dezertů a nápojů.

A to i přesto, že sám o sobě není vůbec sladký. Jeho chuť je aromatická a výrazně hořká, ale dokáže naše smyslové buňky velice příjemně naladit a uspokojit! Však to znáte sami!

Když se řekne kakao, tak se mnohým z nás vybaví Holandsko a jeho větrné mlýny, kde se kakao zpracovává. Právě tento obrázek nám předkládají skoro všechny obaly od kakaa, které u nás můžeme koupit. Všem je ale jasné, že kakao se v Holandsku nepěstuje, ale pouze se tam dováží ke zpracování, stejně jako do dalších Evropských zemí.

Kakao, jak ho neznáte
Kakaovník je stále zelená rostlina vysoká asi 4 až 8 metrů. Jeho původním domovem jsou tropické oblasti Ameriky. Rostly na úpatí And v povodí řek Amazonka a Orinoco. Později byl kakaovník přenesen Mayskou civilizací do oblasti poloostrova Yucatán. V dnešní době se s ním můžeme ale setkat i jinde, přední místa v produkci zaujímají oblasti rovníkové Afriky. Vyhovuje mu horké, vlhké podnebí s dostatkem slunce i deště.

To, co se z kakaovníku využívá jsou jeho plody, nazývají se kakaové boby. Jejich tvar je vejcovitý, velikostně měří mezi 15 a 30 cm na délku a 8 až 10 na šířku. Jejich barva v době zrání přechází od žluté k oranžové. Pro zajímavost ještě stojí říci, že jeden bob má váhu zhruba 500 gramů. Pod slukou bobu je uloženo 20 až 60 bílých semen. A právě každé toto semeno obsahuje určité množství tuku, tzv. kakaového másla. Běžně to bývá mezi 40-50%. Kromě toho je v nich patrný obsah teobrominu, látky podobné kofeinu.

Božský pokrm
Vědecký název Theobroma znamená „jídlo bohů“. Toto pojmenování vymyslel švédský přírodovědec Carl Linné v 18. století. Mayové věřili, že kakao objevili bohové v horách, stejně jako další mayská jídla. Samotné slovo kakao pochází z anglického cacao, a to je derivováno z původního slova cacahuatl z jednoho z Aztéckých jazyků. V oblasti Střední Ameriky bylo kakao velice váženou a důležitou surovinou určenou pro obchod mezi jednotlivými etniky.

První Evropané, kteří kakao ochutnali, byli v roce 1502 Kryštof Kolumbus a jeho námořníci. První písemné záznamy pak pocházejí z počátku 16. století, obzvlášť z pera španělských písařů a objevitelů. V průběhu 17. století docházelo v západní Evropě k různým alchymistickým pokusům s kakaem a zkoumalo se i z hlediska medicínského a kulinářského.

Kakao v naší kuchyni
Kakao je výborné ochucovadlo sladkých pokrmů, dětská krupicová kaše by bez něj nebyla tak dobrá a chutná. A co teprve italské tiramisu, které je kakaem na povrchu posypáno? Také by nebylo tak výtečné, jak je. Jelikož je kakao samo o sobě hořké, je dobré ho zjemnit a osladit například cukrem nebo vanilkou.

Zajímavé je, že semena kakaa jsou bílá, ale výsledný produkt, který známe my, je tmavohnědý. Je to tím, že se vytříděná semena praží a následně melou na jemný, nyní již tmavý, prášek. Ten se dále může zpracovávat. Čokoláda, která se z něj vyrábí, je jednou z nejlepších dobrot na světě. Zároveň je výborným antidepresivem a dokáže spolehlivě povzbudit.

Kam s ním?
Co ale s kakaem doma? Samozřejmě ho můžete přidat do velkého množství koláčů, buchet, dortů či bábovek. Docílíte tím nejen kakaové chuti, ale i tmavého zabarvení. Například taková mramorová bábovka je výborná nejen svou chutí, také pěkně vypadá. Stejně jako v dobách středověku, i dnes je velice oblíbený kakaový nápoj z mléka či smetany. Našlehaný kakaový koktejl, bez ohledu na to, zda horký nebo chlazený, je skvělým nápojem pro řadu příležitostí. V teplém stavu příjemně zahřeje, za studena osvěží. Jeho příprava je při tom velice jednoduchá. Jediné, co k ní potřebujete je kakao, cukr, mléko a mixér. Do něj nalijete mléko, přidáte kakao a dochutíte cukrem podle toho, jak sladké to chcete mít. Pak už jen stačí stisknout tlačítko a počkat až se nápoj pořádně vyšlehá. Servírovat ho můžete v úzkých, vysokých sklenicích, vypadá tak velice elegantně.