Káva - součást historie i kultury

Káva dnes neodmyslitelně patří k našemu životu a bez šálku tohoto lahodného nápoje si mnozí neumíme představit jediný den. Není tedy divu, že káva a vše, co s ní souvisí, přitahuje pozornost spotřebitelů stále více. Nabídka kávy, přístrojů k její přípravě i elegantních a účelných doplňků se rozšiřuje a vybrat si to pravé není jednoduchý úkol.

Za pravlast kávy je považována provincie Kaffa v Etiopii, kde lidé poznali účinky kávových zrn na divoce rostoucích keřích již v dávných dobách. Ovšem tehdy kávová zrna pouze žvýkali! Účelem samozřejmě bylo povzbudit tělo i ducha. A tak je tomu dodnes. K povzbuzení, které šálek kávy vyvolá, se přidal požitek z lahodné chuti a v neposlední řadě i pocit pohody, kterou u šálky kávy pociťujeme. Není tedy divu, že zvyk pití kávy dal vzniknout dalšímu fenoménu, a tím jsou kavárny se všemi důsledky rozvoje společenského života.

Cesta kávy z afrického kontinentu nebyla jednoduchá, ale důležité je, že káva se přes Arabský poloostrov rozšířila na všechny kontinenty, ať už jde o pití kávy nebo její pěstování, a stala se druhou nejvýznamnější komoditou.

Dost možná, že všechna tajemství kávy ještě nebyla odhalena a čeká nás ještě nejedno překvapení. Japonský vědec, profesor Yoshinori Masuo pracoval na studii, z níž vyplynulo, že pouhá vůně kávy má povzbudivé účinky, ba co víc, pomáhá potlačovat úzkost a povzbuzuje životnost tělesných buněk.  Zda pití kávy doplní i využití její vůně v podobě chemických sloučenin extrahovaných z kávy a vypouštěných do vzduchu, je otázkou dalších studií.  

První Češi, kteří okusili chuť kávy, byli Heřman Černín z Chudenic a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Bylo to na konci 16. století v Cařihradu během jejich cesty do Svaté země.  Ovšem na pití kávy si naši předkové museli ještě počkat. V roce 1683 po vyhrané bitvě nad Turky, kteří obléhali Vídeň, dostal velitel odměnou válečnou kořist -  500 žoků kávy. Neváhal a otevřel si ve Vídni první kavárnu. To už byla káva téměř za rohem a nedala na sebe dlouho čekat chvíle, kdy dorazila do Čech. Zásluhu na tom má jistý Georgius Hatalah, který přišel z Damašku. Nejprve prodával kávu pouličním způsobem – z kbelíku rozléval kávu připravenou tureckým způsobem kolemjdoucím zájemcům o lahodný nápoj. Roku 1714 dostal povolení k provozování kavárny, která nejprve fungovala u něj doma v domě U zlatého hada na Starém městě, a zanedlouho otevřel kavárnu na druhé straně Karlova mostu v domě U tří pštrosů.

Dnes si život bez kávy nedokážeme představit. Nabízí se řada způsobů přípravy kávy, ještě větší je nabídka zrn a jde jen o to vybrat si to pravé. Kromě druhu ovlivní chuť kávy také způsob pražení. Češi nejraději kávu ze středně upražených zrn. Čím více na jih, tím více pražená káva a naopak. Více upražená káva vyniká hořkostí, méně upražená je zase kyselejší. Zlatá střední cesta, říkáme si u nás ve střední Evropě. Kdo pije rád „turka“ nechť zví, že s přípravou kávy po tureckém způsobu má tento téměř ryze český zvyk pramálo společného. A jsou tu i zdravotní hlediska – káva zůstává příliš dlouho ve styku s horkou vodou, což má za následek vylouhování škodlivin vznikajících při pražení zrna, které pak vypijeme. I rozemleté části zrna škodí – dráždí sliznice, zvyšují tvorbu žaludečních kyselin a ani žlučník nezůstane ušetřen. Je nasnadě, že filtrovaná káva je na tom co do obsahu škodlivin lépe. Za nejzdravější způsob úpravy kávy je považováno espreso. Nápoj se louhuje pod tlakem přes stlačenou umletou kávu, doba louhování je tudíž velmi krátká. Škodliviny se tak nestačí uvolnit.


Zdá se, že odtud už je jen krůček k rozhodování, zda si pořídit domů kávovar.  Káva z kvalitního kávovaru je bezesporu výborná, k našemu zdraví šetrná, nad čím se ještě musíme při tomto rozhodování zamyslet?  To se dozvíte v našem dalším článku: Nákup a údržba kávovaru