Kořenová zelenina – známá i neznámá

„Kořenová zelenina? To znám!“, nadšeně jásá kamarádka Zuzka, když jsem se při kafíčku prořekla, o čem bych chtěla psát. „To je mrkev petržel, celer…“ jmenuje mi. „A taky ředkev, pastiňák, ředkvička…“ doplňuju ji. „Pastiňák – to se jí?“ Oponuje mi ona. A já mohu zkonstatovat, že se „to nejen jí,“ ale že „je to i dobré,“ tedy pokud víte jak a kde „to“ použít.

Mrkev, petržel, celer – nerozlučné trio

Mrkev je bezesporu nejznámější a nejoblíbenější kořenová zelenina. Je lehce stravitelná, proto je doporučována jako první nemléčně jídlo pro malé děti. Obsahuje betakaroten, který se v přítomnosti tuků změní ve vitamín A, dobrý pro oči. Proto mrkev zásadně připravujeme na másle nebo oleji, popřípadě na smetaně. Odrůda mrkve s kratším a zakulaceným stonkem se jmenuje karotka.

Vyzkoušejte recept: Glazírovaná mrkev

Petržel – známá polévková zelenina. U nás ji obvykle používáme jako jednu z mnoha ingrediencí zeleninové polévky, ale i polévka ze samotné petržele je výborná. Nastrouhanou petrželí můžeme zahustit zeleninové omáčky nebo třeba čínu. Petrželovou natí, která je důležitým zdrojem vitamínů, můžeme ozdobit prakticky veškerá hotová jídla.

Vyzkoušejte recept: Králík s petrželí a se sýrem

Celer, správný obchodní název je celer bulvový. Je dobře skladovatelný, což je výhoda, když uvážíme jeho velikost. I když k vaření jsou nejlepší menší celerové bulvy, které bývají zřídkakdy dřevnaté. Z celeru můžeme s pomocí másla, bujónu a bylinek uvařit výbornou polévku. Uvařený celer v bramborové kaši propůjčí celému jídlu báječnou oříškovou chuť. A syrový celer se báječně hodí do salátů. Aromatická celerová nať je pak pro domácí kuchyni doslova pokladem.

Vyzkoušejte recept: Polévka s celerem a sýrem

Ředkvička a červená řepa – dvě červené krásky

Konzumenty ředkviček zásadně dělím na dvě skupiny: fajnovky a drsňáky. Fajnovky vyhledávají v obchodech mladé jemné kousky bez štiplavé příchuti, drsňáci naopak dávají přednost pálivým, leckdy dřevnatým větším kouskům. Takže pokud i vy patříte mezi fajnovky (a neberte tohle pojmenování nijak zle), určitě vás potěší, že pokud se vám povedlo v obchodě koupit ředkvičky o pár stupňů pálivější, než jste chtěli, jednoduše stačí je nějak tepelně upravit (třeba osmažit na másle a použít do salátu) a o svoji štiplavost přijdou.

Vyzkoušejte recept: Zapečené ředkvičky

Červenou řepu si asi všichni pamatujeme ze školních kuchyní, kdy nám ji kuchařky stále dokola zavile  nutily jako výživný nakyslý salát a my tuto vitamínovou bombu stejně zavile vraceli zpět do jídelního okénka. Pokud nechcete udělat stejnou chybu jako ony kuchařky, jednoduše si pamatujte, že do salátů se zasyrova dají použít jen mladé křehké bulvy. Ty starší lze s úspěchem zapékat třeba spolu s masem nebo v nákypech.

Vyzkoušejte recept: Rychlá pomazánka z červené řepy

Pastiňák, ředkev a vodnice – stvořeni k objevení

Pastiňák se barvou i tvarem podobá petrželi a můžeme ho také skoro stejně použít. Má trochu výraznější chuť než petržel, takže ho v syrovém stavu můžeme použít k ozvláštnění salátů. Dobrou službu udělá povařený v trošce osolené vody a podávaný jako příloha. Před jakýmkoli použitím je nutné ho oškrábat.

Vyzkoušejte recept: Pastiňáková kaše

Ředkev. Na našem trhu se můžeme setkat s ředkví bílou, červenou a černou. Dobrá ředkev musí mít svěží barvu, pevný a hladký povrch a nesmí být dřevnatá. Ředkev můžeme použít zasyrova do salátu nebo zapečenou. U štiplavějších druhů jejich ostrost odstraníme nakrájením na plátky a lehkým osolením. Poté libovolně upravujeme.

Vyzkoušejte recept: Cibulová omáčka s ředkví

Vodnice byla zeleninou našich babiček. Na našem trhu se s ní setkáváme zřídka, a to zejména na ekofarmách a tržištích. Vodnice se nikdy nejí syrová. Zato se dobře hodí k zapékání nebo při přípravě nákypů nebo pyré. Nejčastěji na ni natrefíte v období od května do července.

Vyzkoušejte recept: Vodnice plněná žampióny

 

Notburga – čtenářka

ChytráŽena.cz