Pohanku do Evropy přinesli Tataři při svých nájezdech. Její domovinou je Asie, kde se dodnes ve velké míře používá. Ani v našich končinách není pohanka žádným nováčkem, ale stejně jako mnoho dalších surovin, i ona bohužel upadla do zapomnění s masivním nástupem pšeničné mouky, která zdaleka neoplývá stejnou nutriční hodnotou a kvalitou.

Je cenná nejen jako potravina, ale jako zdroj specificky účinných látek příznivě působících na játra, trávící a pohlavní orgány a v neposlední řadě na kardiovaskulární systém.
Pohanka obsahuje velmi cenný vitamín P a rutin. Rutin udržuje cévy pevné, pružné, chrání lidský organizmus před krvácením tím a zamezuje tvorbě krevních sraženin. Rutin stimuluje účinek vitamínu C a adrenalinu, proto se doporučuje při vysokém krevním tlaku a arterioskleróze.
Chuť pohanky je specifická stejně jako její aromatická vůně. Jedná se o přirozeně bezlepkovou potravinu, která se hodí jako příloha, do polévek, rizot i do sladkých pokrmů. Podle některých vyznavačů pohanky je vhodné připravovat ji bez tepelné úpravy, aby si zachovala všechny své vzácné látky.
Takto je možné použit jí za studena v jogurtech, mléce, kaších či spařenou v polévkách. Její využití záleží na fantazii a chuti kuchaře, pohanka je surovina tvárná a svou chutí obohatí každé jídlo.