Není sýr jako sýr. Každý chutná trochu jinak. Můžeme si tak vybrat ze škály od těch nejjemnějších až po velmi aromatické, od měkkých až po tvrdé sýry parmezánského typu. Co stojí za jejich různou chutí, vůní i konzistencí?
Základem dobrého sýra je kvalitní mléko. Vysrážením bílkoviny z mléka za působení syřidla či jiného vhodného činidla, prokysáním a oddělením syrovátky pak vznikne sýr. Kromě klasického kravského mléka, z něhož se vyrábí většina českých sýrů, narazíme v obchodech také na sýry z mléka kozího či ovčího. Výslednou chuť přitom může částečně ovlivnit také původ mléka, tedy čím jsou zvířata krmena.
Čerstvě nadojené mléko obsahuje více než 3,5 % tuku, chuť souvisí s kvalitou krmení dojnic, a liší se tak dle sezony. Důležitým faktorem je také způsob zpracování mléka – jaké použijeme přísady, syřidlo, kolik času, při jaké teplotě apod. Na 1 kg sýra spotřebujeme přibližně 10 litrů mléka. V mlékárně vykoupené mléko kontrolují na absenci antibiotik. Zjistí-li se jejich přítomnost, musí daný zemědělec zaplatit veškeré znehodnocené mléko.

Při zrání sýra se používají speciální sýrařské kultury. U některých druhů se kromě klasických mikrobiálních kultur přidávají i ušlechtilé plísně, kvasinky nebo mazové kultury. Zrání je dále ovlivněno tím, zda sýr uložíme v obalu (fólii či zracím nátěru) nebo volně.
Pečlivě musíme hlídat také teplotu a vlhkost. A nezapomeňme na délku zrání – stejný druh sýra chutná jinak, když zraje několik týdnů nebo několik měsíců. Charakteristickou chuť sýra vytvářejí především použité kultury, celkový technologický postup a doba zrání. Čím déle sýr zraje, tím bohatší aroma má – odehraje se v něm totiž daleko větší počet procesů.