Všechna sůl pochází z moře

Zatímco klasická kuchyňská sůl je mnohými zavrhována, přírodním a mořským solím bývají někdy připisovány různé blahodárné účinky. Oba druhy soli se však od sebe složením ani účinky takřka neliší, podstatnější rozdíly jsou jen v textuře.

Jak uvádí server Consumerist, není třeba kuchyňskou solí opovrhovat jakožto nepřirozenou. Sůl, která se těží v lomech, také pochází z moří či oceánů, ovšem z takových, které vyschly před miliony let.

Rozdíl v textuře je způsoben hlavně způsobem těžby, kdy je sůl ve vyschlých pánvích rozbíjena či rozpouštěna ve velkém množství vody a následně drcena či vysušována. Do kuchyňské soli pak bývá ještě někdy dodatečně přidáván jód a přísady proti hrudkování.

Kvůli hrubší textuře mohou například někteří kuchaři upřednostňovat mořskou či himalájskou sůl, základem je však stejný chlorid sodný (NaCl) jako v případě kuchyňské soli. Ve prospěch klasické kuchyňské soli mluví také obsah přidaného jódu, který je v malém množství nezbytný pro zdraví člověka. Nezíská-li člověk dostatek jódu z jiných potravin, v nichž se tato látka vyskytuje přirozeně, je třeba do těla dostat alespoň jód přidaný do soli.

Někteří lidé mohou být na jód alergičtí, u nich je pochopitelně na místě zvolit sůl bez přidaného jódu. V jodizovaném nálevu také tmavnou potraviny. Ačkoli se jedná pouze o estetickou závadu, sůl bez jódu je populárnější i pro nakládání zeleniny a jiných potravin. Doporučená denní dávka jódu se u dospělého člověka pohybuje mezi 150 a 200 mikrogramy.

Hrubé přírodní soli sice obsahují stopové množství různých minerálů, které jim propůjčuje charakteristické zabarvení, to je však z výživového hlediska spíše zanedbatelné. Stejné minerály člověk získá, když bude jíst zelenou zeleninu, ořechy nebo ryby. I když člověk sůl pro fungování těla potřebuje, i zde platí, že nic se nesmí přehánět. Příjem sodíku ve stravě zdravého dospělého člověka by neměl překročit 2,4 gramu za den.