Věda o jídle však není novinkou konce minulého století. Pokud se podíváme do historie, tak již ve druhém století před naším letopočtem používal neznámý kuchař váhu k tomu, aby zjistil, zda je fermentované maso lehčí než čerstvé. Své poznatky si zapisovat na svitky papyru, který byl později objeven. Tato pro nás dnes banální věc však byla inspirací pro další vědce, kteří se začali více zajímat o jídlo. V posledních letech se vědci zaměřují také například na výživové hodnoty, obsahy sacharidů tuků a dalších látek.

Není to však pravda. Molekulární gastronomie je propojení chemických a fyzikálních poznatků společně se znalostmi přípravy pokrmů. Jmenované obory spolu souvisí i v běžných jídlech a pomocí chemie a fyziky se dá vysvětlit proč má například majonéza pevnou konzistenci. V kulinářské praxi se cíleně přeskupují molekuly, aby došlo zajímavému efektu, jako je například změna skupenství, tvaru apod.
V molekulární kuchyni se připravují pokrmy ze surovin, které jsou běžně dostupné, upravují se však speciálním způsobem a tvarují do jiné podoby. Například lze z hovězího vývaru, který se ztuží, připravit těstoviny v podobě špaget. Ty se poté pouze ohřejí a podávají. Vy si pak myslíte, že konzumujete špagety, ty ale chutnají jako polévka.

MOLEKULÁRNÍ KUCHYNĚ - Zázraky přírody ČT
Od doby založení je molekulární kuchyně rozvíjena spoustou známých světových šéfkuchařů. Jmenujme alespoň několik z nich: Grant Achatz, Richard Blais, Heston Blumenthal a v Čechách Petr Koukolíček.