Salátové trendy - historie

Saláty chuťově obohacují náš jídelníček a zároveň nám dodávají vitaminy, minerály, vlákninu i další výživné látky, nezbytné pro naše zdraví.


Své jméno dostal salát podle latinského výrazu herba salta, který se používal pro slané rostliny, přesněji řečeno osolenou zeleninu a byliny (v antice se totiž saláty často dochucovaly, kromě jiných přísad, značným množstvím soli).

Dnes si dokáže jen málokdo z nás představit svůj jídelníček bez salátů. Kdo si však myslí, že obliba salátů je záležitostí moderní doby, velice se mýlí!

Bylo, nebylo, dávno tomu....

Zeleninu a ovoce jedl člověk snad odjakživa. Nejprve sbíral kořínky, plody, houby a divoce rostoucí rostliny, pak se, postupně s rozvojem zemědělství, jeho strava stávala rozmanitější a rozmanitější. Před osmi tisíci lety jedli Evropané mrkev, celer, petržel, pór, zelí, hlávkový salát i kapustu. Ve starověku se do Evropy rozšířili z Řecka citrusové plody, z Persie špenát
a hrách, z Indie čočka, z arabských zemí baklažán. Už tehdy si lidé pochutnávali v podstatě na všech druzích zeleniny, které známe dnes – s výjimkou rajčat a paprik. Ty se do Evropy rozšířily v 15. století z Ameriky, stejně jako kukuřice, brambory, fazole, melouny, ananas, kakaové boby, nové koření, vanilka a tabák. Ve středověku patřily mezi nejvíce pěstované druhy zeleniny na evropském kontinentu ředkev, zelí, cibule, česnek, kerblík, řepa, kapusta, čekanka, tykev, hrách, okurky a petržel. Z ovoce to byla jablka, hrušky, třešně, fíky, kdoule a broskve. V novověku pak obohatil tuto nabídku zeleniny a ovoce rozvoj mezinárodního obchodu a zemědělských věd například o cuketu, brokolici, avokádo nebo kiwi.





Ovoce a zelenina byla vyhledávanou pochoutkou také na královských dvorech evropských panovníků. Královští šéfkuchaři připravovali saláty až ze 40 různých ingrediencí v mísách obrovských rozměrů. Jejich součástí bývaly i takové exotické přísady jako okvětní plátky růží, měsíčku, řeřichy nebo fialek. Oblíbený salát anglického krále Jindřicha IV. byl ovšem připravován z mnohem jednodušších surovin – z brambor, sardinek a bylinkového dresinku. Skotská královna Marie si zase pochutnávala na salátu z uvařeného a nakrájeného celeru, z hlávkového salátu, lanýžů, kerblíku, vařených vajec a hořčicového dresinku.





V 19. století se začaly připravovat salátové dresinky (kdysi se jim říkalo zálivky) z oleje, octa nebo citronové šťávy a z koření. V obchodech byly hotové dresinky k dostání až na přelomu 19. a 20. století. Do té doby si museli při jejich přípravě vystačit kuchaři a hospodyňky s tím, co měli po ruce. Postupem času přišlo pár podnikavých majitelů restaurací nebo lahůdkářství na nápad balit oblíbené dresinky do zvláštních obalů a prodávat je. Tak vzniklo nové odvětví potravinářského průmyslu, u jehož zrodu byly i mnohé ze současných renomovaných značek.




Autor: Jan Michálek
Manažer národního týmu
Asociace kuchařů a cukrářů České republiky