Kuřecí prsa ala Pejsek a kočička

Tak tu opět máme vaši oblíbenou rubriku s názvem: Vařím, vaříme, ale kdo to sežere? Dnes si povíme, jak si udělat něco dobrého z kuřecího masa. Oprava: Dnes si povíme, jak si udělat něco z kuřecího masa.
Ingredience: Kuřecí prsa a vše, co vám přijde pod ruku. Nyní si narativní formou vysvětlíme, jak to (ne)správně udělat.
Vše se to událo jednoho snad krásného únorového dne roku 2004. S tím krásným dnem si nejsem stoprocentně jist, neboť naše koleje neoplývají přílišným množství oken a když, tak jsou okna zatažena závěsy, které je nám líto roztahovat a zatahovat.
Nuže, v ten den jsem se já a můj spolubydlící David (strašně se těšil, že bude v novinách) rozhodli uvařit na oběd kuřecí prsíčka, která jsem si nějaký ten pátek schovával pod postelí.
Plán byl jednoduchý. Pro jeho přiblížení vypíši naše myšlenky a představy procesu vaření: maso, šup s ním do hrnce, něco k němu a jíme.
Jak to doopravdy vypadalo? Nakrájeli jsme kuřecí prsa na menší a ještě menší kousíčky, které jsme následně vložili do hrnce s rozpáleným nedopitým červeným vínem, které spolubydlící vytáhl z oblasti mezi stolem a postelí (Tuto oblast označujeme jako „Co ti spadne, už nikdy nezvedej, nebo tě to kousne!“). Bylo by až příliš lehké udělat maso a sníst ho. Proč si dělat život jednodušším, když může být tak odporně hezky složitý. Rozhodli jsme se tedy i pro omáčku.
David se chopil hrnečku, hladké mouky a lžíce (Počkat! Jak to všechno naráz provedl?). Produkt tohoto díla šoupl k masu. Pak jsem se jal kořenění. Pytlík staročeského koření a přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně, moc. Troška pikantní sojové omáčky a ještě jedna troška. (Sami se přesvědčíte o tom, že troška a troška je moc a nikoli velká troška, jak by se vám někteří mohli snažit namluvit). „Spolubydlič“ ještě dosmýčil nějaké paprikové koření. „Ty máš arašídy?“ Šup tam s nimi. Všechno jsme TO krásně smíchali, zamíchali a povařili. Až TO začalo smrdět, tak jsme TO sundali z plotny.
Jako přílohu doporučujeme rýži. (No, kdybyste měli to „štěstí“ ochutnat TO, tak zjistíte, že na příloze už nezáleží.)
Výsledky a následky: pikantní sojová omáčka, paprikové koření, slané arašídy a Staročeské koření s větším obsahem pepře se nutně muselo projevit na chuti, což znamenal, že já, po několika hltech, taky musel…
Se spolubydlícím jsme se dohodli na tom, že na veřejnosti budeme prezentovat jen tu světlou stránku našeho vaření. V intencích této dohody prohlašuji, že jídlo bylo bezvadné. Na závěr jeden citát vypadnuvší z úst mého spokojeně chrochtajícího spolubydlícího (opět jsem se sehnul k podlaze a urval jí ho): „Ty jo, já to všechno sežral. To jsem ale prase, že? A co budu mít na večeři?“

Manheru