Keksy naší babičky

Výborné keksíky, které nám dělala babička vždycky, když jsme někam jeli - na tábor, k moři, když jsme se jeli v létě koupat, a nebo prostě jen tak. Milovaly jsme je - nekazily se, na sluníčku se neroztékaly jako jiné sušenky. A hlavně dlouho vydržely. Dají se jíst hned, ale nejlepší, když se nechají rozležet a navinou se... Já je dávám do Vacsy a do lednice.
Ze všech surovin zpracujeme pěkné těsto a dáme ho na chvíli do lednice. Já jsem dnes neměla moučkový cukr, tak jsem v hmoždíři trošku pohonila cukr krystal... Nebylo to úplně hladké a těsto se mi pořád nechtělo nějak spojit. /Nevím, zda to bylo tím..../ Tak jsem přidala ještě 1 vejce a trochu hladké mouky. Ale jinak je recept původně na 4 vejce - no, uvidíte...
Z těsta klasika vyválíte placku - nemá se moučit - mouka by byla na sušenkách a bylo by to fuj..., takže já vyvaluji mezi dvěma papíry na pečení. Placka má být silnější - tak půl centimetru - silnější než na linecké...
Vykrajuji různé tvary, čím různorodější, tím pro děti lepší.
Peču na pečícím papíře, na 160 stupňů - v horkovzduchu ASI 5 minut - nestopovala jsem to. Nemají být hnědé - zůstávají bledé. Trošku se nafouknou, chvíli je tam necháme a ještě trošku měkké vytahujeme - to poznáte. Když je uděláte tenké nebo je necháte dlouho v troubě, nebudou měkké.
Když vystydnou, dám je hned do krabice nebo do Vacsy piskly.
Nezdobí se, nechávají se jen tak.
Teď, když budou ty velikonoce, udělala jsem si jich pár s dírkami a slepím je marmoškou jako vánoční linecké. Pár jich přizdobím čokoládou - aby byly trochu slavnostnější a nemusela jsem se už patlat s lineckým .